Karel Kosík. Dialektika, kultura a politika

Čtvrtý svazek Sebraných spisů Karla Kosíka zahrnuje články, eseje, rozhovory a kratší příležitostné texty pocházející z let 1955 až 1969. V první části jsou shromážděny stati, jejichž prostřednictvím Kosík vstupoval do polemik o marxismu, o aplikaci marxistické metody i o negativních jevech socialismu. Předestírá zde svoji koncepci dialektiky vycházející z Hegela a Lukácse a načrtává obrysy vlastní verze marxistické teorie, která je v jeho pojetí společenskou kritikou. Druhou část tvoří články, v nichž Kosík dialektiku aplikuje na konkrétní fenomény umění a kultury. V analýze literárních děl (Hemingwaye, Kafky či Haška) rozvíjí úvahy o společenské roli kultury, politice, humanismu apod. Předkládaný svazek představuje Karla Kosíka jako veřejného intelektuála, který se vyjadřoval k aktuálním tématům své doby i k nadčasovým otázkám lidské existence.

Karel Kosík (1926–2003) byl významný český filosof, který se věnoval především marxistické filosofii a historiografii českého politického myšlení 19. století (Česká radikální demokracie, 1958). Proslavil se knihou Dialektika konkrétního (1963), která byla přeložena do řady světových jazyků a dodnes patří k nejcitovanějším českým filosofickým pracím. V letech 1970–1989 nemohl pracovat v oboru. Po roce 1989 vydal několik esejistických souborů: Století Markéty Samsové (1993), Jinoch a smrt (1995) a Předpotopní úvahy (1997); posmrtně vyšel svazek Poslední eseje (2004).

J. Mervart (ed.): "Karel Kosík. Dialektika, politika a kultura. Eseje a články z let 1955-1969". 291 stran, 265 korun.

filosofia.flu.cas.cz/publikace/522

On Czech Marxism

On Czech Marxism: An interview with Ivan Landa and Jan Mervart

LeftEast’s James Robertson speaks with Czech scholars Ivan Landa and Jan Mervart about their current project collating and translating some of the key texts from the history of Czech Marxism.

see the full  interview here

The Democracy and the Myth of Cave

The Democracy and the Myth of Cave

Karel Kosík

The 20th century, which began with shots being fired in Sarajevo in 1914 and in our time is ending with the disintegration of the Soviet empire amid gunfire in that very same Sarajevo, is sometimes also called the century of Franz Kafka (“le siècle de Franz Kafka”)—and this is entirely justified.

Kafka described the essence of this period with extraordinary insight. While it seemed to some of his contemporaries that his texts were dreamlike visions, poetic hyperboles and phantasmagorical hallucinations, today we have come to realize with awe the accuracy and sobriety of his descriptions. Kafka reached the conclusion, and in my view that is where his profound discovery lies, that modern times are hostile to the tragic, eliminating it and replacing it with the grotesque. That is why the century of Franz Kafka is at the same time a period whose quintessence is personified by one of his characters—Greta Samsa. Greta Samsa is the anti-Antigone of the 20th century.

SOURCE

Karel Kosík, “Demokracie a mýtus o jeskyni,” Století Markéty Samsové, Český spisovatel, Prague 1993, p. 11–21.